Letošní vedra prověřila elektrizační soustavu jihovýchodní Evropy. Regionu chybí flexibilita

Během srpnové vlny, kdy teploty na jihu Moravy atakovaly čtyřicítku, se dispečeři v Praze a Vídni dívali na obrazovky s pohledem hráče, který drží dvě esa a přesto prohrává. Poptávka po elektřině šplhala vzhůru kvůli klimatizacím, studeným skladům a průmyslovým chladičům. Nabídka zase klesala, protože řeka Dunaj měla málo vody, jaderné elektrárny v Maďarsku a na Slovensku musely kvůli teplé vodě snižovat výkon, a fotovoltaika – přestože svítila – produkovala proud jen v poledních hodinách. Výsledek? Ceny na spotovém trhu vystřelily nad 300 eur za megawatthodinu a Česko dováželo proud z Německa a Polska za ceny, o jakých se nám ještě před pár lety nezdálo. A tady je ten problém: nešlo o nedostatek elektráren. Šlo o nedostatek flexibility.

Proč jihovýchodní Evropa letos lapala po dechu

Letošní léto nebylo první horké. Bylo ale první, kdy si všichni najednou uvědomili, že elektrická síť není supermarket, kde si vždycky něco vyberete. Je to živý organismus, kde se musí v každém okamžiku rovnat výroba a spotřeba. Když se rozváží, nestane se nic hned. Nejprve se zvedne cena. Pak přijdou regulační poplatky. A pak – pokud dispečeři nestihnou zasáhnout – automatické odstavení velkoodběratelů, nebo v horším případě blackout.

V jihovýchodní Evropě je situace ještě křehčí než ve střední Evropě. Rumunsko a Bulharsko mají sice jaderné a uhelné zdroje, ale jejich přenosová soustava je stará a propojení se západními trhy slabé. Maďarsko se spoléhá převážně na Paks, který v létě trpí teplou Tisou a Dunajem. Srbsko a Chorvatsko nemají dostatek vlastní výroby a v horku dovážejí. A Česko? Česko má štěstí v tom, že je propojené s Německem. Ale to štěstí něco stojí. Spotové ceny na denním trhu ukazují, že v kritických hodinách jsme platili několikanásobně víc než v noci, kdy větrníky na severu Německa točily naplno.

Chybí nám tři věci najednou: dostatek flexibilních zdrojů, inteligentní spotřeba a rychlá reakce domácností a firem. Bez toho budeme každé léto překvapeně zvedat obočí nad fakturou za proud.

Český vítr stojí. A dvě věci ho drží na zemi

Česká větrná energetika je jako ten kamarád, co pořád říká, že přijde na párty, ale nikdy nepřijde. Potenciál tu je obrovský – podle odhadů bychom mohli mít několik tisíc megawattů větrných turbín, zejména na horách a v nížinách na Moravě. Realita? Máme jich zlomek. A ve dvou klíčových oblastech silně zaostáváme.

První bolístka je povolování. V Česku trvá postavit větrnou farmu déle než v Polsku, Německu nebo Rumunsku. Stavební řízení, EIA, odvolání, sousedé, obce, kraje – to všechno se naskládá do procedury, která často trvá pět až osm let. Druhá slabina je chybějící síťová infrastruktura. Turbíny někde na kopci jsou hezká věc, ale když z nich nevede silové vedení, jsou to jen drahé meteostanice. ČEPS sice plánuje investice do přenosové soustavy, ale realita je taková, že nová vedení se stavějí pomalu a draze.

Zatímco Česko přešlapuje, Polsko, Rumunsko a pobaltské státy frčí vpřed. Polsko má už přes 11 gigawattů větru a další desítky gigawattů ve výstavbě. Rumunsko se stalo jedním z nejrychleji rostoucích trhů v Evropě. My se mezitím dohadujeme, jestli větrník u Vidnavy vadí turistům. Vítr přitom může být dokonalý doplněk solárních elektráren – fouká často v noci a v zimě, kdy slunce nesvítí. Pokud chcete vědět, jak se k takové kombinaci postavit jako domácnost nebo firma, mrkněte na možnosti pro výrobce FVE.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Miliardové aukce: šance, nebo další politická almara?

V energetice se rozjíždí aukce o desítky miliard korun. Stát chce podpořit nové obnovitelné zdroje, bateriová úložiště a flexibilitu. Na první pohled skvělá zpráva. Na druhý pohled se ale ptáte: kdo ty aukce vlastně vyhraje? Velké energetické koncerny? Zahraniční fondy? Nebo domácí firmy a obce?

Aukce mohou Česko ochránit před dopady konce uhlí, ale jen za předpokladu, že budou chytré. To znamená: nepodporovat jen výrobu, ale i flexibilitu. Bateriové úložiště, které nabije levnou noční elektřinu a prodá ji v špičce, je pro síť daleko užitečnější než další solární panel, který v poledne zahltí síť a odpoledne nic neprodukuje. Stejně tak tepelná čerpadla, která se dají odložit do nočních hodin, nebo průmyslové chlazení, které může chvíli vydržet bez proudu.

Pro drobné investory a obce je důležité znát pravidla. E-aukce a energetické poradenství mohou pomoct najít cestu, jak se do nového systému zapojit. Pokud stát rozdat miliardy jen velkým hráčům, skončíme u toho, že budeme mít sice nové elektrárny, ale síť bude stejně křehká. A to je špatná investice.

Konec uhlí není abstraktní. Ocelárny to pocítí jako první

Levné uhlí může ocelárny vyjít draho. To není vtip, ale realita českého průmyslu. Ocelárny v Ostravě a Třinci stále spoléhají na uhlí nejen jako na zdroj tepla, ale i jako na redukční činidlo při výrobě oceli. Když se ale uhlí stane politicky nepřijatelné a zároveň drahé kvůli emisním povolenkám, narazíme na zásadní problém. Ocelárny potřebují obrovské množství energie a tepla. Pokud jim stát nezajistí náhradu, mohou skončit jako ztrátové podniky, nebo se přesunou tam, kde energie levná je.

Rozhoduje víc než cena za tunu uhlí. Rozhoduje cena za megawatthodinu, dostupnost tepla, spolehlivost dodávek a schopnost průmyslu reagovat na ceny na trhu. Tady přichází na řadu průmyslová flexibilita. Velcí spotřebitelé se mohou účastnit služeb výkonnostní rovnováhy, kdy za odstavení nebo snížení spotřeby v kritických okamžicích dostanou zaplaceno. Je to chytřejší než stavět nové uhelné bloky, které budou většinu roku stát a jen zdražovat elektřinu.

Více o průmyslových modelech a sdílení flexibility najdete na ElectricShare.cz, kde se věnují inovacím v energetice a umělé inteligenci.

Tepelná čerpadla: topení, které umí i chladit a vydělávat

A teď k tomu hlavnímu. Kategorie článku je „tepelná čerpadla“ a není to náhoda. Tepelná čerpadla jsou totiž jedním z nejpodceňovanějších nástrojů flexibility. Většina lidí si je spojuje s podlahovým topením v zimě. Ale moderní tepelná čerpadla umí mnohem víc. Umí chladit. Umí ohřívat vodu. A hlavně – umí čekat.

Co to znamená v praxi? Díky IoT monitoringu a chytrému řízení může tepelné čerpadlo nabít akumulační nádrž v noci, kdy je elektřina levná, a přes den vypnout, když síť špičkuje. V létě může chladit dům právě v době, kdy je nejvíce slunce a nejlevnější fotovoltaická elektřina. A v zimě může reagovat na pokyny operátora distribuční soustavy a na pár hodin omezit provoz, aniž by domácnost něco poznala.

Tohle je klíč. Česká domácnost spotřebuje ročně zhruba 3 až 5 megawatthodin na vytápění a přípravu teplé vody. Když se desítky tisíc takových čerpadel propojí do virtuální elektrárny, vznikne obrovský zdroj flexibility. Nákladné špičkové elektrárny nemusí startovat, import se snižuje a domácnosti mohou dostat slevu na tarifu. Tento princip popisují detailněji na SmartEnergyShare.cz, kde se věnují virtuálním elektrárnám a optimalizérům.

A nemusí jít jen o novostavby. I starší dům může získat tepelné čerpadlo s akumulační nádrží a chytrým termostatem. Pořizovací náklady jsou sice vyšší než u plynového kotle, ale kombinace dotací, nižších účtů za energie a možnosti participace na flexibilitě mění ekonomiku projektu. Pro rodinný dům je ideální začít u pro domácnosti, kde se dozvíte, jaké jsou reálné úspory.

Legislativa kolem flexibilní spotřeby se mění a často je těžké se v ní orientovat. Na Electric-Share.cz najdete příběhy obcí a firem, které už flexibilitu zavedly, včetně návodů, jak na to bez zbytečné byrokracie.

Buďte flexibilní, nebo plaťte

Letošní vedra nebyly výjimkou. Budou normou. Jihovýchodní Evropa se musí rozhodnout, jestli bude stavět drahé záložní zdroje pro pár hodin v roce, nebo jestli využije chytrost, která už existuje v domácnostech, firmách a technologiích. Tepelná čerpadla, baterie, chytré spotřebiče a průmyslová flexibilita nejsou budoucnost. Jsou nutnost, která nám může ušetřit miliardy.

Česko má na výběr. Může pokračovat v přešlapování u větrných elektráren, může dávat miliardy do aukcí bez jasné strategie a může nechat průmysl viset mezi uhlím a drahým importem. Nebo může začít flexibilitu brát jako prioritu. Začít může každý hned. Zaregistrujte se na Smart Energy Share, podívejte se, jak funguje sdílení elektřiny, a zjistěte, kolik může vaše domácnost nebo firma vydělat na obchodování flexibility.

Jedno je jisté: příští léto bude zase horko. A síť bude zase tlačená na hranu. Otázka není, jestli se to stane. Otázka je, jestli budeme připraveni.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na:
SmartEnergyShare.cz
Spotřeba roste, výroba padá a šéf Nokie bije na poplach: ...
Vice o horko a